Smutné básničky

Tohle se nedělá,
proč mi jen zmizela?
Srdce nemám z kamene,
na tisíc kusů je zlomené.

Brečím, ani nevím proč,
tak už se, světe, netoč,
já se chci konečně zastavit
a ze spárů smutku vymanit.

Brečím, protože jsem ztratila
toho, s kterým jsem vždy žila,
odešel mi náhle za jinou,
moje oči už mu neprominou.

Já rozhodně nebrečím,
když zklamaná jsem kdečím,
ale můj bývalý
mě ranil, je to zoufalý.

Smutek mi z očí kouká,
opustila mě moje holka,
samota tak hrozně bodá,
kdo mi nápoj lásky prodá??

I když jsem si slíbila,
že rozbrečet se nenechám,
samota mě polila,
pro kapesník spěchám.

Láska bolí, v srdci ji nosíš,
vzpomínku nádhernou stále jen sníš,
přichází s ozvěnou, ta slova slyšíš,
tiše šeptá, svou modlitbou prosíš.

Srdce bolí, to oči pláčou,
slzy na řasách, jako démant se lesknou,
paprskem slunečním, doteky už nehřejou,
smutek zůstal, ten přichází se samotou.

Duše bolí, už nemá svoji zář,
Slunce zapadlo, to odešla tvář,
ztratila se za obzor a máš jen snář,
touhu, co prosí, poklekáš před oltář.

Lásko, jenž jsi v srdcích,
ctíme tě v polibcích,
tak jako ty, ve svých dotecích,
dáváš touhu do srdcí hořících.

Pokračování básničky

Rozbrečet se nedám kdečím,
ale teďka jenom brečím,
ztratila jsem totiž milého
a přišla o kus srdce svého.

Ztratila jsem svoji lásku,
štěstí viselo na provázku
a ten se teď přetrhl
a můj svět zavrhl.

Odešel jsi, kde jen jsi?
Byl jsi pro mě vždy jen ty...
Tuhle ztrátu nejde oplakat,
navždy tě budu v srdci milovat.