Různé básničky o lidech a vztazích

Kdo na druhé myslí,
pro sebe jen nesyslí,
tomu se to vrátí,
nikdy na tom netratí.

Lásku nekoupíš
za všechny peníze světa,
spotřební společnosti
je to vzdálená meta.

Bylo mně deset let
a prožíval jsem svůj klukovský svět,
i do školy jsem chodil rád,
a život mě pomalu učil, zlobit se, i smát.

Kdybych se narodil o deset let dřív,
mohl jsem za týden vypít, aspoň pět piv,
ale zatím jsem byl kluk,
a tak hodně toho mně bylo fuk.

Končila zima, sníh rychle tál,
abych ve škole nepropad, toho jsem se bál,
ale nakonec vše dobře dopadlo,
a vyhnulo se mně z propadnutí propadlo.

Čas od šprtání ve škole jsem uvítal,
s jásotem s ostatními, prázdniny přivítal,
na prázdniny jel jsem k babičce a dědovi,
vím, že mé klukovské tajemství, se nikdo nedoví.

Pokračování básničky

já jsem šťastný, ty jsi šťastná
nastává nám chvíle slastná
za prací já jedu na rok
budeme mít na klid nárok

do Afriky na rok jedu
v mysli tajné plány předu
na černošky já mám choutky
nesmí však být lidožroutky

chlubila se jedna paní druhé paní vedle v domě
do koupelny zcela nové pozvala ji srdečně
za chvíli už u ní zvoním jevím zájem zcela skromně
koupelnu mi ukazuje koupeme se společně

Je to láska, co mám uvnitř,
nebo jen prachsprostý chtíč?
Do hloubi srdce bych se ráda podívala,
abych odpověď na tuto otázku lépe znala.

naučí vás financovat, pohádkově vydělávat za pár korun hoši zlatí
je mi divné, když to umí, že už sami nejsou dost bohatí
mohli by se válet v tropech, nemuseli učit
za ty rady, co dávají - nechtěl bych já ručit

na ulici sedávali losů prodavači
malý stolek a židlička k živobytí stačí
tuhý režim tehdy bránil všemu podnikání
z protekce však tahle možnost byla pro ně k mání
nepříjemní tito lidé losy vnucovali
jistou výhru kolemjdoucím pořád slibovali
už jak děcko těmhle dědkům drze jsem se smával
že u stolku nemívají vůbec žádný nával
kdyby losy koupili si, zbohatli by jistě
nemuseli by pak dříti v tomhle hloupém místě
smysl pro humor jim chyběl, byli vždycky vzteklí
abych zmizel a to rychle, nerudně mi řekli

Všude, kam se vydávám,
rozdílné lidi poznávám,
kultur a zvyků tolik je,
to srdce cestovatelovo miluje.

mnoho lidí
denně vidí
že ta láska
často splaská
je to jistě jejich vinou
nafouknou si zase jinou