když se tulák trávou loudá
tak mu voní rodná hrouda
dobrá je mu každá bouda
po večeři dá si čouda

čoudit už ho dávno nebaví
vono to je, lidi, taky vo zdraví
čímpak se to asi napraví
když po čoudu plíce churaví

ten, kdo čoudí a říci si nedá
přijde nemoc, pak je pozdě, běda!
marně po doktorech pomoc hledá
zubatá si vedle něho sedá

napřed sedá, potom už jen leží
cítí teď, že o život mu běží
vrátit zdraví se dá jenom stěží
na ničem už potom nezáleží

hlavně bezbolestně moci skonat
a nemuset tu dlouho stonat
zubatá by měla rychle konat
nemá důvod práci nevykonat

bez cigára tulák klidu neměl
bez tabáku celý život ztemněl
už vzpomíná si jenom na to blaho
které nakonec mu přišlo draho