Odeslání básničky 1348994 na e-mail

Vaše jméno:

Váš e-mail:

Jméno příjemce:

E-mail příjemce: (!)

Předmět: (!)

Nadpis: skrýt

Básnička:

Záhadná postava vrhá svůj stín Na město, jež pohltil splín Šedá kápě skrývá jeho tvář Všechno kolem ztrácí svoji zář Vrásky vryté hluboko do tváří Ten tajemný dojem pouze dotváří V ruce dřevěnou píšťalu svírá Nad městem se právě svítá Ulicí kráčí, budí jen strach Odvaha rozpadá se na prach Osud vede ho svou rukou Městy, horami, poli či lukou Je nic opovrhované všemi kolem Je Krysař, zabývá se lovem Těch, jež zrak hyzdí lidem Krysy zabíjí vždy s klidem Stanou se otroky jeho píšťaly A dobrovolně skočí ze skály Ale píšťala zvládne mnohem víc Krysař nehrál z plných plic Jeho srdce je jako kámen Osud předpověděl městu amen Krysař svou práci dobře odvádí Jenže ostatní ho podle podvádí Osud však krutou chystá lekci Zasáhne v nejméně střežené sekci Krysařovo srdce je napadeno láskou Stejně tak napadena pýcha cháskou Agnes zamilovala se do psance Láska však je bez šance Láska není Krysařovi dána A za nemožnou je brána Osude, vysvětli mi to vše Láska zapovězena mi přeci je Tak proč zažehl jsi oheň A smutku stvořil mi líheň? Jsem přízrak smrti, temný stín Nemůžu nabídnout laskavý klín Je tak mladá a nevinná Proto odejít má povinnost jediná Jsem tvůj osud, teď slyš Zde nezemře pouze nějaká myš Tvůj úkol přináší i muka Dolehne na ně má ruka Krysaři, tvá povinnost tě volá Pak teprve můžeš začít znova Agnes tak krásná svírá ho A nejšťastnějším mužem dělá ho Jenže není jediným jejím pravým To jest pravda, kterou pravím Krysař odejít se chystá brzy Však poprvé ho to mrzí Proto rozhodne se tu setrvat A přes křivdu dál radovat Jenže kdo jde mu vstříc Vyhaslé oči a ztrápená líc Slabá jak prášek motýlích křídel Odevzdaně čeká na svůj úděl Čekám dítě, Krysaři, není tvoje Proto ušetři další slova svoje Odejdi a na mě zapomeň Všechny své city prosím opomeň Odchází Krysař ztracený sám sobě Osude, opět utíkám k tobě Matinko, vyprávějte mi o zemi Která je tak blízko mi Vyprávějte o kopci a bráně O hluboké nekonečné černé jámě Kde brána je sedmihradské země Jdu ji hledat, nehněvejte se na mě Do propasti, do hluboké vody Tudy vedla cesta svobody Bílé tělo odnesla dál voda Jejího života věčná je škoda Matka marně dceru svou shání Tíží ji děsivě její zdání Krysař netuší to jako ona Že zavřela se jí opona Že našla svou sedmihradskou zem A více nevrátí se sem Šílenství houpá v klíně matku Nedovolí nejmenší památku Však pro Krysaře poslední věta Než bude celé vesnice veta Naposledy píšťalu zvedá k ústům A hlásí k sedmihradské zemi ústup Píšťala spřádá všechnu bolest světa Nastřádanou za všechna ta léta Všichni s úsměvem skočí dolů S pocitem vracíme se domů Se jménem a prosbou být blíž Odhazuje i Krysař svou tíž (!)

Vzkaz:

Šablona:

Napište prosím číslicemi: dvě tři nula (!)

Verše

Odeslání básničky 1348994 na e-mail