Záhadná postava vrhá svůj stín
Na město, jež pohltil splín
Šedá kápě skrývá jeho tvář
Všechno kolem ztrácí svoji zář
Vrásky vryté hluboko do tváří
Ten tajemný dojem pouze dotváří
V ruce dřevěnou píšťalu svírá
Nad městem se právě svítá

Ulicí kráčí, budí jen strach
Odvaha rozpadá se na prach
Osud vede ho svou rukou
Městy, horami, poli či lukou
Je nic opovrhované všemi kolem
Je Krysař, zabývá se lovem
Těch, jež zrak hyzdí lidem
Krysy zabíjí vždy s klidem

Stanou se otroky jeho píšťaly
A dobrovolně skočí ze skály
Ale píšťala zvládne mnohem víc
Krysař nehrál z plných plic
Jeho srdce je jako kámen
Osud předpověděl městu amen
Krysař svou práci dobře odvádí
Jenže ostatní ho podle podvádí

Osud však krutou chystá lekci
Zasáhne v nejméně střežené sekci
Krysařovo srdce je napadeno láskou
Stejně tak napadena pýcha cháskou
Agnes zamilovala se do psance
Láska však je bez šance
Láska není Krysařovi dána
A za nemožnou je brána

Osude, vysvětli mi to vše
Láska zapovězena mi přeci je
Tak proč zažehl jsi oheň
A smutku stvořil mi líheň?
Jsem přízrak smrti, temný stín
Nemůžu nabídnout laskavý klín
Je tak mladá a nevinná
Proto odejít má povinnost jediná

Jsem tvůj osud, teď slyš
Zde nezemře pouze nějaká myš
Tvůj úkol přináší i muka
Dolehne na ně má ruka
Krysaři, tvá povinnost tě volá
Pak teprve můžeš začít znova

Agnes tak krásná svírá ho
A nejšťastnějším mužem dělá ho
Jenže není jediným jejím pravým
To jest pravda, kterou pravím
Krysař odejít se chystá brzy
Však poprvé ho to mrzí
Proto rozhodne se tu setrvat
A přes křivdu dál radovat

Jenže kdo jde mu vstříc
Vyhaslé oči a ztrápená líc
Slabá jak prášek motýlích křídel
Odevzdaně čeká na svůj úděl
Čekám dítě, Krysaři, není tvoje
Proto ušetři další slova svoje
Odejdi a na mě zapomeň
Všechny své city prosím opomeň
Odchází Krysař ztracený sám sobě
Osude, opět utíkám k tobě

Matinko, vyprávějte mi o zemi
Která je tak blízko mi
Vyprávějte o kopci a bráně
O hluboké nekonečné černé jámě
Kde brána je sedmihradské země
Jdu ji hledat, nehněvejte se na mě

Do propasti, do hluboké vody
Tudy vedla cesta svobody
Bílé tělo odnesla dál voda
Jejího života věčná je škoda

Matka marně dceru svou shání
Tíží ji děsivě její zdání
Krysař netuší to jako ona
Že zavřela se jí opona
Že našla svou sedmihradskou zem
A více nevrátí se sem

Šílenství houpá v klíně matku
Nedovolí nejmenší památku
Však pro Krysaře poslední věta
Než bude celé vesnice veta

Naposledy píšťalu zvedá k ústům
A hlásí k sedmihradské zemi ústup
Píšťala spřádá všechnu bolest světa
Nastřádanou za všechna ta léta
Všichni s úsměvem skočí dolů
S pocitem vracíme se domů
Se jménem a prosbou být blíž
Odhazuje i Krysař svou tíž