Krása, se Sluncem rozkvétá,
květ v krůpějích se třpytí,
voní, až se hlava zamotá,
kapky Rosy touhu sytí,
vím, jen sny,
pod víčky se probouzí,
svět tajemný,
láska i spánek přichází.

Krása, jen pár tónů Symfonie,
pohledy ozvěnou tiše zní,
jen pár not, co stále žije,
rty i půvab nevšední,
vím, není má,
srdcem se prochází,
vůně objímá,
dotek něhy, zamrazí.

Krása, jen pár řádků Poezie,
co se stíny se ztrácí,
verše i brány Fantazie,
co realitu převrací,
vím, život je psal,
Srdce slova šeptalo,
osud do vínku dal,
plamínky, to zůstalo.

Krása, jen pár palet barevných,
štětce plátno tahy hladí,
záře odstínů barevných,
úsměv Mony Lízy svádí,
vím, čistá je dokonalost,
na ni se jen dívám,
klenot, či skvost,
v mysli ji skrývám.

Krása, ohebná křehkost baleríny,
plameny svíček teplem tančí,
vosk utápí hřích jediný,
dotek, či polibek stačí,
vím, jsou lidská tajemství,
plné smyslných zásad,
tichá srdce hájenství,
křehkost mám rád.

Krása, jen Hudba mistrů,
zní jen vzpomínkou,
tak jako hlas po šeru,
šeptá větu jedinou,
vím, jsou chvíle pokory,
prosby v modlitbách,
jako znamení víry,
jen slzy na řasách.

Krása, to květ uvadá,
v krůpějích lesku se ztrácí,
zůstal jen prach, co usedá,
duše samotná tiše krvácí,
vím, jsou chvíle smutku,
s černou jen chodím,
ne pro Život - pro Lásku,
jen Zpověď nosím.