Verše
 
Kategorie
To, co ve mně neusnulo,
teď probudit mám,
a vteřiny procitnutí
tiše počítám.

Duši mi to tlačí k zemi,
srdce z hrudi ven,
už začínám cítit vjemy,
zase vím, kdo jsem.

Tělem mi už znovu proudí
strachuprostá krev,
mysl se mi uklidnila,
ztratil se z ní hněv.

Rozeznávám všechny barvy
svého okolí,
moje ústa větru řekla
nic nás nebolí.

V dálce slyším zbytky sebe,
jak umíraj ve stínu.
Dneska znova narodím se.
Dneska znova zahynu.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Smutné

» Různé

Přidáno: 6. 6. 2012 - 4:10

Délka: 424 znaků

Posláno: 15x

Známka: 2,05 od 20 lidí

Autor: © Adélka

ID: 256256

Verš: přerývaný ABCB

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info