Žívot za to stojí

Jsem na světě už řádku let,
myslím, že léta nelze závidět,
měla jsem lásky, štěstí i zklamání,
úsměv mám na tváři, slza stekla mi,
smíšené pocity v sobě mám,
rodiče a sestra odešli v dál,
nahoře, doufám, že jim je lépe
než na zemi, kde není to lehké,
je mi smutno, děti jsou dospělé, už mají své,
lásku jsem jim dala a to není vše,
říkám si, co více dát mohu? Nic,
já ráda bych lásku od nich, kde je vděk,
spousta dětí by jim mohlo závidět,
váží si oni matky své?