Žili si, byli si, moc jim to nešlo.
Trpěli depresí, co do nich se vešlo.
Nevěděli jistě, co vše je trápí.
Mezitím Ďábel sám do nich zatínal drápy.

Spatřila to, její milý visí tam z dveří.
„Tak v tomhle mi pomůže už jedině peří,
možná i tráva a trochu koksu.”
S brutální psychózou skončila na Detoxu.

Milovala, bojovala, chtěla ho zas.
Jak kočka v podběhu, už nevrátíš čas.
Ztratila život, seč jich má ještě dost.
Navždy ji to promění, jak když vytrhnou kost.

Zpod trnů v ráně řinou se kapky hnisu.
Vzpomínky na lektvar - z pavouků, krys a tří snítek tisu.