Verše
Kategorie
reklama
Čtvrtá sklenka nalitá,
po stole je rozlitá.
Lásku ženě sliboval,
potom si ji také vzal.
Teď ona ho chce opustit,
on si to nechce připustit.

Prý začal mít rád jenom sebe,
sedí tu až do večera, už je tmavé nebe,
zapomněl, že má ženu vedle sebe,
pak přišla rána jako z nebe.

Teď si rve své vlasy,
poslouchá vnitřní hlasy,
pomalu mu vše dochází,
proč se s ním rozchází.
Vždy když přišel domů,
v hospodě už viděl se,
mezi dveřmi ukázal jí záda,
zapomněl, že žijí spolu,
a ona ho má ráda.

Že byla jako služka,
když ji ve vlasech zdobila stužka,
zapomněl říci, že jí to sluší,
to rády slyší všechny ženské uši.
Zapomněl k ní občas hlavu přiklonit,
nečekat, až začne o lásku a přízeň žadonit.

Občas ji vyslechnout, někam si zajít,
spolu do přírody se projít.
Zpytuj své svědomí, snad ještě není pozdě,
prožili jste léta spolu, nechtěj všechno zahodit,
chyba je jen v tobě.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Lidé a vztahy

» Různé

Přidáno: 26. 9. 2018 - 17:37

Délka: 864 znaků

Posláno: 5x

Známka: 2,63 od 8 lidí

Přidal: Ladislav Mitiska

Autor: © ladislav Mitiska

ID: 954420

Verš: různý

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
reklama
reklama
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info