Za okny, když padá sníh

Za okny, když padá sníh,
děti se hned radují.
Už je slyšet jejich smích,
do sněhu si malují.

Sněhuláka potom tvoří,
ze sněhu, co je ho dost.
I když se jim nohy boří,
stavějí ho pro radost.

Sněhulák tam potom stojí,
stojí si tam jako pán.
Místo rukou má jen chvojí,
a na hlavě velký džbán.

Na mrkev a také uhlí,
sněhulák už také čeká.
Děti už jsou z mrazu ztuhlý,
proto se on trochu leká.

Děti mu však zbytek dají,
černé oči, z mrkve nos.
Rázem všichni radost mají,
raduje se také kos.