Vzpomínka

Až se luna za obzorem ztratí
až mi slunce den vrátí
vzpomenu si a kouknu na nebe
jak tady za oceánem jsem bez tebe
chtěl bych být měsíc, co vychází tam
hladit stříbrnými paprsky tvé vlasy
a být svědkem té krásy
hledět do tvých krásných očí
než se země zase otočí
tak moc ty oči znám
bez nich neumím být sám
zase se den s nocí střídá
tvůj hlas mi napovídá
Zůstaň už napořád!