Vzkaz milovanému synovi

Včera dopoledne jsem viděla
ty oči modré jako nebe.
Zamotanou hlavu mám docela,
byls tak blízko...
a přesto jsem bez tebe.

Byls to ty nebo opět sen?
Který sním celou noc a celý den.
Bohužel jsem se tvým příbuzným svěřila
a naději na setkání s tebou sama pohřbila.

Nedej na lži a zatracení,
těžko to z nás někdo změní.
Zestárla jsem a zlobí mě zrak,
přesto naivně věřím na zázrak.

Kdy zase oslovíš mě:
Mámo, mám tě rád.
Uvidím tě někdy?
To jediné si zoufale můžu jen
přát.