Vyznání...

... Ať život Tvůj jak z pohádky je,
to Ti Tvůj táta věnuje...

Vzpomínka na tajemný hrad na kopci zalesněném,
stále ji nosím v hlavě.
To, co se skrývá v památníčku v obrázku nakresleném,
se dá přečíst hravě.

Teď jsem uzmula Tvá slova
a píšu je sem, ta samá znova,
jen trošku jinak.

Taky Tě, tati, ráda mám,
a věř,
že život jak z pohádky prožívám.

Jednou jsi dole
a jednou zas výš,
jak pohádky však končí,
sám dobře víš.

Smutek štěstí rázem střídá,
i když někdy je to vskutku bída,
vždy se vzpřímenou hlavou vstávám,
jen málokdy se v boji vzdávám.

Snad jsem taková,
jakou sis mne mít přál,
snad jsem taková,
jakou sis mne vychoval.