Vyznamenání lásce, mému jarnímu vánku

Odhalila jsem Ti nitro bez výkresů,
dala jsem Ti poznat cit, co nemůže být už vyšší.
Mám v srdci obavy, že přes to vše snad klesnu,
byť slova Ti upřímně s věnováním píši.

Přímost má si přeje,
aby jsi mne poznal.
Aby jsi až na dřeň jal poznati mne zcela.
Mého srdce verše jsou střela neřízená,
mé duše pochody zní blízko a ne opodál.

Ptáš se na mou přímost,
je-li vpravdě přímá?
Ptáš se na mou pravost upřímnosti snad?
Má duše Ti budiž vláčná, jak měkká modelína.
Pouze Ty smíš ji k své představě tvarovat!