Ó má věčná Vřelosti!
Kde na tomto světě jsi ukrytá,
Ty nejvyšší jsi Vzácností!
Ty jsi to, co nám schází,
avšak Cesta k Tobě je tak blízko nám!
Vždy nám správný směr ukáže,
dívá se nám do očí i do tváře,
jak velmi je pronikavá!

Někdy je Cesta dlouhá a trnitá,
tak naplň mne, Vřelosti, naplň až dosyta!
Nikdy Tě totiž není, Vřelosti, dost,
tak zjev mi svoji přítomnost!
Tvá přítomnost mezi námi je velmi silná,
v Ní, jen v Ní se člověk z Citů vyzná.
Nechť skrze nás, ať se šíří dál,
ten, kdo jí dává nejvíce,
přemýšlí jako král

Jen nejčistší Cit v našich srdcích je uschován,
z Nějž, ctěná Vřelosti, stavíme Tobě stan!
V Ní je náš osud skryt,
jen Ona nás zví uchránit.
Ten, kdo se Vřelosti otevírá,
křísí v srdci Věčnost, nový věk.

Proto Tě, Vřelosti, prosíme,
vstaň a zůstaň mezi námi.
Vždyť vzácnější Tys nad hvězdami!
Jsi Věčnost, jež nemá počátek.