Vločky

Vločky jsou jako ledové kytičky.
Ozdobí střechy i koruny stromů.
Zářivě bílé, jak vlasy mé babičky,
co otevře náruč, když vracím se domů.

Vánoční večer je plný přání,
když společně sedíme u stolu.
A babička říká: „Vy moji drazí,
ať sejdem se za rok pospolu.”

Vločky jsou křehké a na dlani tají.
Zůstane po nich jen kapička.
A já si říkám, jestli se v kapku
promění i moje babička.

Kéž by se ona, jako ty vločky,
vracela aspoň, když sněží.
Jenže jsem velká, zázraky nejsou,
a tenhle se stane jen stěží.