Malá víska uprostřed polí.
V paměti mé zůstane vryta.
Když opouštím ji, srdce bolí.
V duši mé je navždy skryta.

Náruč svou má dokořán stále.
Ve světě spěchu je jistotou mojí.
Pokaždé vroucně pozve mě dále,
Pevné pouto nás navěky pojí.

Vracím se k ní a ve mně dme se pýcha.
Pouhý bod na mapě, prostičká ves.
Na každém rohu na mě vzpomínka dýchá.
Rybníky, louky i zámecký les.

Od řepky žlutá a voňavá po chmelu.
Zvonem nás vítá z kostelní věže.
Poklidně žije si ve vrabčím ševelu.
Po každé návštěvě cítím se svěže.

Co dává mi, nikdy nemohu splatit.
Jejím dlužníkem zůstanu napořád.
Cestu k ní nesmím nikdy ztratit.
K vesničce mé, jenž mám tak rád.