Verše
 
Kategorie
Vím, že slova jsou jen slova,
stále mi to říkáš, zas a znova.
Jsem bezmocný i bezradný,
bez Tebe, má lásko, nemocný.

Milovala jsi mě jako já teď Tebe,
chybu jsem udělal, jako blesk z čistého nebe.
Lituji toho, lásko, upřímně,
ano, já vím, má milá, jsem na vině.

Já vím, že už asi mé srdce milovat neumíš,
zklamal jsem Tě a Ty to víš.
Nedokáži vrátit čas,
zlým chybám vyvarovat se zas.

Prosím Tě, má lásko, věř mi zas,
nezklamu Tě nikdy, je to v nás.
Prosím, pusť mě zpátky do srdíčka,
napravím vše, než zavřeš svá víčka.

Dej mi, lásko, ještě šanci,
dovol slova měnit v činy.
Pusť mé srdíčko do Tvého,
slibuji, nestane se už nic zlého.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Smutné

» Různé

Přidáno: 13. 12. 2012 - 8:57

Délka: 634 znaků

Posláno: 31x

Známka: 2,08 od 25 lidí

Autor: © Milan Šebesta

ID: 121059

Verš: sdružený AABB

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info