Vítr si pohrává s prameny Tvých vlasů,
stojíš na pláži u moře, ukazuješ svou ženskost a svou krásu.
Vlnka za vlnkou naráží do břehu,
ty vlny jsou jak kůň, co nutí ho do běhu.
Příboj si šumí svou písní moře,
přináší štěstí, odnáší hoře.
Sundáváš šaty, leháš si do písku,
chtěl bych být vzpomínkou v Tvém dívčím notýsku.
Chtěl bych být vlnou v mořském příboji,
celou Tě zahalit v pěnivém závoji.
Pokropit Tvé nahé tělo sprškou slz a citů,
pak se vrátit zpátky, zmizet v mořském krytu.
Vlnky se objevují a zase mizí,
cítím to tak jak ty, nejsme si cizí.