Narozen do světa plného změn.
Z života údivu dodnes jsem nevyšel.
Jakub mi říkají z tolika jmen.
Sudičky šeptaly, já je však neslyšel.

Dávno již nenosím dětské bačkůrky.
Myšlenkou předběhnu spontánní čin.
Pozvolna otvírám osudu komůrky.
Vědomí mé už rozpozná splín.

Přemýšlím o cestách v životě lidském.
Kam vedou a zdali na výběr mám?
Poučen z nezdarů, jenž nekončí ziskem.
Sám sobě naději pod polštář dám.

Od sebe oddělím dobré a zlé.
Ponechám zoufání nad popelem snů.
Zametu za sebou vzpomínky zaniklé.
Celý se rozdám v náruč budoucích dnů.

Až jednou duše má ztratí mé tělo.
Nechci sklonit hlavu a skočit v jámu zapomnění.
Chci jen, aby se nebe otevřelo
a já vyměnil svůj život za nekonečné snění...