Svítá a den se ve slunci probouzí
v mlžném oparu paprsky nad obzorem vychází
záře světla ten mlžný stín v novém dni prorazí
za třpytu rosy se jeho teplý tón po louce prochází.

Svítá a noc po nitkách světla potichu jde spát
odchází tak jako tvé sny, co sis nechal zdát
ráno se probouzí, do nového dne teď musíš vstát
po louce se procházíš, za svitu slunce chce se ti smát.

Azurové nebe nad hlavou, v krůpějích rosy kráčíš
září jako perly ten jejich lesk, nad jejich krásou hlavu skláníš
jdeš dál jak nádherné květy, co kvetou, tolik barev vidíš
jsi jako v ráji, jejich sladce omamnou vůni cítíš.

Ptačí serenádu, ty noty nádherné posloucháš
jak krásně zní jejich tóny, radost ve své duši poznáváš
ta hudba tě povznáší, extázi plnou rozkoše prožíváš
zůstal jsi stát a dech svůj jeho nádechy nevnímáš.

Svítá a den se jako poupě do krásy rozkvétá
v korunách stromů slunce své paprsky proplétá
pod jejich kmeny sedíš, zem jejich je posetá
včelí úl medem voní, tvůj nos tou sladkou vůní procitá.

Studánku tak křišťálově čistou, na její hladině svou tvář vidíš
do dlaní vodu nabíráš a poklidnou hladinu čeříš
pár kapiček těch krůpějí zvedáš a rty jen smočíš
pár doušků chutná jako víno, žízeň svou zasytíš.

Na obzoru v té září slunce vidíš siluetu, je tak ladná
tělo bohyně, dokonalé křivky, užasneš, jak je krásná
před sebou vrhá stín, je živá, ne, není vysněná
laň z masa a kostí, její silueta je tak nádherná.

Svítá a noc se sluncem v den promění
je nádherné ráno, co víc si přát k probuzení
pomalu víčka otvíráš, našel jsi tón souznění
krásu přírody vnímáš, jejich vibrace v tobě zní.

Probouzíš se v srdci se svou vírou, tou nadějí
štěstí opravdu zažíváš, jako struny v tobě znějí
jejich brnkání, duši tvou radostí povznášejí
na křídlech rozkoše už slyšíš, jak mávají.

Svítá a den se ve slunci probouzí
jsi ve svém ráji, kde ti nic neschází.