Tak jako všechny z nás provází stín,
má duše lidská taky svůj splín.
Často pak hledáme tu světlou stránku,
koupit si odpustek v nebeském stánku.
Tunelem černým jdeme svou cestu,
od přátel čekáme záchranou vestu.
Na jeho konci světlo nás čeká,
to světlo naděje temnotu leká.
V něm je ten život, síla i radost,
konečně učiňme splínům svým zadost.
Za světlem pokračuj, z cesty už nescházej,
beznaděj obejdi a štěstí nevsázej.
Světlo tě vyvede za bránu pekla,
odzvoní bolesti, co se tak vlekla.
Jedno však musíš mít - tu svoji víru,
vytrvat, jít za tím, přeskočit díru.
Jak jednou zvládneš to, světlo tě obstoupí,
dá ti pak do žil krev, negace odstoupí.
O jednom svědčí to... nestát a bojovat,
z těch lepších zítřků pozděj se radovat.