Bude to již sedm let
a díky tobě já prožíval svůj zamilovaný svět.
Samotný osud mi tě z nebe posílá,
mně do srdce pozitivní energii tím tak vysílá.

Byl zrovna sváteční den,
zamiloval jsem se do své lásky já jen.
K srdci mému jsi přirostla,
až z toho velká láska vyrostla.

Křehké máš ty své srdce,
to víš nejlépe ty sama přece.
Uzdravit ho pro mě bude lehké,
to tvé srdce křehké.

Já, takový zamilovaný kluk,
vše kromě tebe je mi fuk.
Zamilované verše já ti po večerech skládal,
do tvého srdce jsem je já tím vkládal.

Jsi mému srdci čím dál blíž,
„Miluji Tě” - ty to, lásko má, víš.
Miluji tě velmi moc,
myslím na tebe každičkou noc.

Kouzelnou moc ty nade mnou máš,
vždy něco krásného mi ty do srdce dáš.
Něčím krásným jsi mě ty oslnila
a mé představy o své milé jsi tím tak naplnila.

Jsi anděl, který ke mně přiletěl z nebe,
miluji, lásko má, opravdu jen tebe.
Krásné tvé oči, které září,
když se na mě zamilovaně tváří.

Nestačí mi tě jen slyšet,
„Miluji tě, velmi moc” musím já do světa celého křičet.
Tiše nemohu já být,
proto za tebou já musím už jít.

Poslechni si má slova něžná, která bych ti já říci chtěl,
rád bych tě u sebe co nejdříve já měl.
Věřím, že ten čas brzy nastane
a má bolest v srdci tím tak přestane.

Srdce mé jen pro tebe já mám,
nikomu, jen tobě já ho dám.
Nemusíš se ty ničeho bát,
nebyl bych schopen ti nikdy lhát.

Chtěl bych se s tebou každý večer milovat,
před bohem věrnost tím ti tak slibovat.
Za ruku bych tě já vzal,
sladkou hubičku bych ti tak já dal.

Vzpomínky krásné na tebe já mám,
uložit do archivu si je já nechat dám.
Myslím na tebe častěji než na sebe,
nejvíce, když koukám v noci na nebe.

Jsem rád, že jsem tě mohl poznat,
své city k tobě tím ti tak vyznat.
Když jsem vedle tebe na lavičce seděl,
do očí tvých krásných jsem ti zamilovaně hleděl.

Znám ten pocit, když tě u sebe chci mít, ale nejde to,
jsem smutný, ale přejde to.
Ten čas musí už nastat
a toto trápení musí již přestat.

Zavřu oči, myslím na tebe stále,
co mám bez tebe dělat dále?
Srdce mé je stále smutné,
vzpomínat na tebe v dobrém bude nutné.

Odejde někdy ten osud,
který mě dodnes trápí dosud?
Smutně já na tvou fotku stále koukám
a při ní si smutnou píseň houkám.

Přijde někdy ten čas,
který spojí naše srdce do jednoho zas?
Věřit bych tomu já chtěl,
tebe v srdci svém, jsem tě já vždy měl.

Kde jsi, má vyvolená, musím se já ptát,
proč zrovna tebe mi osud do cesty chtěl dát?
Je to jen náhoda, nebo osud, který to tak chtěl,
abych já tebe ve svém srdci měl?