Již pár let se snažím na lásku zanevřít,
s tím, že jednodušší to pro mě může být.
Když jsem tě poprvé viděl, tak jsem nevěděl,
že uplynou dva roky a já do tebe se zahleděl.

Nyní jsem jen tělo, chodící bez duše,
myslím jenom na tebe a to je Vše.
Jenže jak říct, že jsi pro mě víc.
Jenže jak ti říct, že bez tebe nejsem nic.

Nevím, co by se mohlo stát,
když řeknu: Lásko, mám tě rád.
Nevím, co by mohlo se stát,
když řeknu: Chci tě napořád.
Co když se mi začneš smát,
potom co ti řeknu: Mám tě rád.
Co když to bude naposled,
co budu ti moct říct pár vět.

Prosím, bože, prosím tě o tvou radu,
pokud selžu, já nemám důvod žít.
Prosím, bože, nakoukni ke mně z tvého hradu,
prosím, bože, už o ní nechci jenom snít.

Kéž bych v sobě, trochu té odvahy našel.
Pak bych k tobě, hrdě se vztyčenou hlavou zašel.
A řekl bych ti, jak hrozně rád jsem, že s tebou mohu být,
a pak už jen statečně čekal, co se bude asi dít.

Dobří lidé, dejte mi prosím dobrou radu,
běž na špalek kata, položím svoji hlavu.
Trochu odvahy, potřebuji asi dodat,
abych zase, naučil se konečně milovat.