Stíny

Stíny, ty nás provází,
nikde nám však neschází.
Ve dne jako tmavé noci,
někdy strach z nich pochází.

Stíny se nám prodlužují,
tak jak světlo dává.
Stále se nás přidržují,
i když vítr, s námi mává.

Nejkratší jsou v parném létě,
když poledne odbíjí,
nad námi je přímo slunce,
energií dobíjí.

Rádi stíny hledáme,
když unaveni jsme.
Pohodlně chvilku naší,
v odpočinku, v cestu další.

Stíny jsou i malované,
víčka v mnoha odstínů,
nosí pyšně ženy naše,
přes den, v noci, i do stínů.