Léta létají a já nevím proč,
když krvácím strašně moc.
Svou silou se musím ptát,
proč už nikdo není kamarád.

„Hm, že není?” slova tvrdá z tváře vypustil,
až jsem se zaježil.
Pouta bere, dává mi je
a výrazem chladným duši mou prodírá.

„Dám ti, co chceš,” tiše dívám se na spasitele,
který život můj změnit dokáže.
Lusknutí tiché přehlušuje mysl mou
a díky ní ztrácím se tmou.

Ale světlo cestu mi ukáže,
avšak oči otevřené býti nemohou.
Cítím cizí dech,
až se probudím z těla ven.

Noc temná obklopuje tělo mé,
ale jenom mne? Ne...
V posteli horké si mne přitáhla k sobě
a spí nadále na mém těle.

Prosby mé vyslyšeny byly od spasitele,
který cestu ukázal mi jednoznačně.
Daru jeho si vážím tak moc,
že bych s ní spal další noc!