Snesla ses,
po osvětlených schodech
od kostela jako anděl,
otevřel jsem náruč,
tys do ní vklouzla,
vonělas tajemstvím,
že každý z andělů
má svoje tajná kouzla.

Snesla ses,
z oltáře mých přání,
kdy člověk hledá
a ví,
že dosavadní život
je pouze zrání,
a čeká na chvíli
naplnění podstaty člověčí,
všechny molekuly těla
rozechvěle hltají podněty,
aby se láska měla
jako strom
plný voňavého jehličí.

Snesla ses,
vstoupila po rudém koberci
branou mého srdce,
vítal tě špalír ochotných kněží,
jeden z nich tvůj portrét
olejem na plátno maluje,
jsem propleten v tobě,
jsem ten, co tě miluje,
kterému slzy štěstí
nejsou nikdy daleky,
a děkuje Bohu.

Buďme spolu, lásko, navěky.