Oči mám zavřené, v saténu položen.
Mysl je v klidu, nemyslím na nic.
V náruči své se necítím ohrožen.
Nastává snění, jenž nemívá hranic.

Nádech se vlídně s výdechem střídá.
Údery srdce v rytmu pozvolném zní.
Tělo své pohyby pokorně hlídá.
Přichází volný pád a člověk sní.

Obrazů chaos v hlavě se rozvíří.
Fantazie dokořán dveře otevřela.
Myšlenky do koutů vědomí zamíří.
Naděje v krásný sen se rozhořela.

Stávám se divákem sám ve svém sále.
Film, co se promítá, se tak skutečný zdá.
Další den znovu projekce probíhá dále.
Pocity různé na konci každý z nás má.

Že procitnu před koncem, často se stává.
Ještě nechci se probudit, chci konec znát.
Hned další noc mi naději dává.
Ráno se probudím a sám sebe začnu se ptát.