Byla jsem ráno doma
a hrála na piano sama...
Byl krásný letní den,
ale slunko nechtělo ven...
Já myslela na tebe, jak květiny na vodu,
ale ty nikdy nehledáš tu moji osadu...
Snad někdy přijdeš, než bude pozdě,
abych stihla ti říct, že miluji tě hrozně...
To konec mé básně začíná být
a já bez tebe tomu nevyjdu vstříc...
Miluji tě pořád,
chci tě vidět, už napořád...