Smutek jak stín mi do cimry...

Smutek jak stín mi do cimry vlez,
že i ta růže nápadně zbledla.
V dáli pak zaštěkal sousedův pes
a má ruka pero po papíře vedla.
Nikdy jsem nepsal tak teskné verše,
nikdy je nesmáčel potokem slz,
a přece mi v samotě bylo tak krásně,
perem jak dýkou se probodávám skrz...