(Zjevnému věnováno)

Scházíš mi více, než když snílkům Slunce zapadá...
Scházíš mi trpce, jako když vše uvadá.
Scházíš mi bolestně, jako když z čela kapka krve stéká,
scházíš tak mnoho, co vody splyne v řekách.

Scházíš mi jiskře, jak když hvězdy září,
scházíš a je to poznat i v mé tváři.
Snad sejdeš ke mně, jak když se něžná vločka snáší,
byť, že to užitek Ti dost možná nepřináší.

Scházíš mi vroucně, jak vře plamen svíce,
scházíš mi velmi!
Však nedovedu více
popsat, co cítím, když na čistotu Tvou se dívám,
scházíš a já opět se Citem k Tobě rozechvívám! ...