Sedím doma, hledím ven
zdál se mi dnes krásný sen
byli jsme tam zase spolu
kráčeli jsme pískem k molu
bylo krásně, žádná starost
v srdci jsem měl jenom radost
šli jsme pískem stále dál
cítil jsem se jako král
když jsem s něma, je mi dobře
nebe stále svítí modře
na obloze ani mráček
nemá to snad žádný háček
bohužel to není pravda
mezi námi stojí hradba
vše se hrozně pokazilo
srdci mému ublížilo
chtěl jsem s nima být sto let
ne jen brečet, smutnit, klet
proč se nedá vrátit čas
chtěl bych býti šťastný zas
už mám zase v očích slzy
chci je vidět, a to brzy
život bez nich je jen žal
za šanci bych hned vše dal
kdyby šance aspoň žila
depka by hned menší byla
bohužel už šance není
zůstává mi jenom snění...