V okně kouká nějaký kluk
Rozčepýřené vlasy v ruce luk
Šibalský úsměv a rošťácké oči
Náhle doprostřed místnosti skočí

A je jasné kdo nocí se plížil
Ten kdo s pirátem meč svůj zkřížil
Už vím že neodejde zpátky beze mne
Až vracet se bude do Země Nezemě

Natahuje ruku a říká tak jdem
Ale já si uvědomím že dospělá jsem
Že pohádky patří už jen dětem
My žijeme už jen reálným světem

Jeho úsměv se rozšíří vyletí vzhůru
Tak už je čas na nekončící túru
Setřepe na mě hvězdný prach
Mě však drží u země strach

Nechápe proč nechci s ním letět
A tak oba zůstaneme nečinně sedět
Pak se mi podívá do očí a tiše poví
Teď už je pozdě však jednou kdo ví

Žít musí být krásný ale mně to nestačí
Nechci být jak ty vyrůst a být jinačí
Chci svobodu a volnost mít v sobě
A tu ztratím když se přidám k tobě

Jsem tady pro všechny kdo chtějí snít
O nic se nezajímat a jen si žít
Daleko od všech v Zemi Nezemi
Nespoután sliby a frázemi

Zvedám se první a pouštím ho ven
Mizí mi z očí jak pouhý sen
Náhle se otočí a řekne tak někdy jindy
A já chápu jak se musela cítit Wendy

Zavírám okno vím že víc nepřijde
Že spolu s ním dětská duše odejde
Jenže každý musí jednou dospět
Někdy se radovat jindy trpět

Jen jediné dítě bude stále totožné
To co dospět mělo za nemožné
Co vyměnilo všechno za svou svobodu
A postavilo se čelem k novému životu

Navzdory tomu všemu bude vždycky sám
Stále mladý však osamělý Petr Pan.