Neroztáté zbytky rozbředlého sněhu
Jen tu a tam zakrývají křehkou sněženek něhu

První teplé sluneční paprsky ku lásce volají
Všechny milence, co jim po dlouhé chladné zimě srdce roztají
Ten cit, který je vidět na každém kroku
Hojí srdce, jež byla zlomena nešťastnými láskami minulého roku

Milenci v parcích zvěčňují do chladných laviček lásku svojí
Posléze rty horkými od žáru tohoto citu dvě duše polibkem na chvíli v jednu spojí
Den za dnem si jak Romeo a Julie lásku vyznávají sladkými slůvky a činy
Neustále spolu zdají se být nerozluční, jak lidé a jejich stíny

Jaro přechází pozvolna do léta
A tak, jak to umí jen láska, jak rychle přišla, tak rychle odlétá
Sic horké dny mnohá srdce ochladla
Podobna květině v žáru i první láska uvadla
Spolu jen tu a tam v polibcích nezračíce ten něžný cit
A dvě milující duše, které, kdys nerozlučné začínají jedna bez druhé být

Tahy štětcem malíř zbarvuje listy do barev podzimu
Chladný vlhký vítr pohrává si s padlými listy, mlha navlékla kraji pochmurnou peřinu
Vroucí city milenců pohasli, pouhé vzpomínky zůstali z nich
A jizva na chladné lavičce parku, dva iniciály, které zakryl první zimní sníh