To místo kde utichá řev mého svědomí
Tříští se na střepy jak váza
Kde pokaždé pozbydu i zbytek vědomí
A čeká mě jen drtivá bolestivá zkáza

Má pýcha vzala za své dřív než jsem vyšla
Sebelítost mi znovu zaslepuje oči
Je temná noc a pro mě poslední hvězda zašla
Vše se mi slilo a hlava se točí

Nestojím padám a už nemohu vstanout
Tělo je těžší než má mysl
Těm co věřila jsem stojí stranou
A život náhle postrádá smysl

Však z popela vylétá fénix
Nadějí prozařuje mysl i tělo moje
I přes okolnosti barvy onyx
Jdu zas zpátky do života boje!