Mám ruce spletené a hlavu plnou myšlenek,
jestli to nechat být, nebo za to bojovat.

Jestli bojovat za lásku, která se nenaplní,
nebo jestli zůstat a žít s tím pocitem,
který se ve mně vždy probouzí,
když Tě jen vidím.

A věř mi, že se snažím ze všech sil,
ale slábnu pokaždé, když jsi blízko mě.

Snažím se být v pohodě, ale ty pocity
se ve mně stále vrací, jen když stojíš vedle mě.

Člověk už je unavený z takového boje,
jen stále předstírat, že se nic neděje.

Řekni mi, jestli mám za tím vším zavřít dveře,
nebo jestli mám být blízko Tebe.

Stačí slyšet Tvůj hlas a vše kolem mě přestane fungovat.
Stačí se ti podívat do očí a svět se zastaví.

Něco takového cítí člověk jednou za život,
a pokud se to stane, není to vždy v pravou chvíli.

Ale osud se nás neptá, jen „řekne” vstupuji
a náš život se většinou obrátí,
a máme si s tím poradit sami.

Tak mi řekni, jestli za tím vším zavřít dveře,
nebo s Tebou dále být?

Víš, jaké to je, když se člověk tam uvnitř rozpadá?
Jak se snaží bojovat s něčím, co se nedá potlačit?

Řekni mi, jestli za tím vším mám zavřít dveře
a nechat to jít, nebo se tomu postavit
a poslouchat srdce...