Jedu cestou nekonečnou,
vystoupím až na konečnou.
Tam mě čeká láska má,
opět s dvěma pejskama.

To zas bude rande,
skončí dřív, než slunce zajde.
Jsou s nimi jen trampoty,
když políbím ji na setkání,
natrhnou mně kalhoty.

Mám je radši před sebou,
nemám je rád za zády,
co kdyby zase měly,
nějaké ty nápady.
Vždy když ji chci políbit,
oni na ni žárlí,
nemohu se na ně zlobit,
třeba ji i chrání.

Přesto je mám oba rád,
chci být s nimi kamarád,
než se se mnou skamarádí,
nemohu si pomoci,
žádné rande nevydržím,
dlouho do noci.

Bojím se i pohladit ji,
sledují mé pohyby,
připraveni skočit na mě,
mám obavy - co kdyby.