Hvězdy na nebi do noci září,
v tvých očích se plamínek táboráku „mihotá”.
Hladíš mě po vlasech a po nevinné tváři,
k nám linou se písně a kdosi se v dálce chichotá.

„Budou hvězdy jako tenkrát...”
doznívá k nám „Toulavej”,
Miluji tě, šeptáš pětkrát,
jsi tak něžný - prostě NEJ.

A v kapce rudé panenské krve
naše těla splynula v nekonečném čase,
už vím, jak „chutná” láska „napoprvé”,
já tobě, milý, celá oddala se.

Oddala jsem se ti,
jako otevřená kniha plná obrázků,
s věčností vesmírem s tebou letím,
chci žít a znovu umřít pro lásku.