Prosím o odpuštění

Ležím ve vysoké trávě a koukám do nebe.
Místo mraků, spojujících, vidím
nejdřív mě a potom tebe.
Ležím mezi kopretinami
a toužím mít tvou ruku ve své dlani.
Motýlek kolem mě vesele krouží,
ale mé srdíčko jen po tobě touží.
Koukám do sluníčka, jak krásně září,
a přitom mi tečou slzy po tváři.
Je mi smutno a mám strach,
že už mě nikdy nebudeš mít rád.
Je to má vina, já vím.
To, co se stalo, už nikdy nevrátím.
Odpusť mi prosím, volám stále.
Ty mě však neslyšíš, jsi víc než dále.