Proč neumím jen škrtnout lásku,
jak černou křídou na obrázku.
Snad kdybych mohl svoje city
vyhodit z okna, pak by jsi i ty
zmizela v barvě nočních víl,
už nebyla bys těžký cíl
a já bych mohl z oblohy
vrátit se zpátky na nohy,
procitnout ze svých marných snů,
do osamění všedních dnů.
Pak zhroutil by se celý svět,
proč nestačil mi luční květ,
proč chtěl jsem černou růži mít,
což nemohl jsem bez ní žít?
Že bude krásná, spanilá a křehká,
kdybych tak věděl, co vím dneska.
Život, jak karavana temných dnů,
už neslíbám lesk ze tvých rtů,
už neuslyším vlídný hlas,
snad šrámy v srdci slepí čas :(