Pro tebe ode mě

Tvé oči na obloze září,
až se stín smutku plaší.
Mé srdce se trápením ztrácí
někde v hlubinách zapomnění.
Tvůj hebký dotyk něhy cítím,
pokaždé když tvůj pohled zřím.
Má duše se neštěstím souží,
když ti úsměv ze rtů mizí.
Ty jediná jsi byla mou vírou,
mým snem, mou touhou.