Pro Lucinku

Tvé jméno vypálené do kůže, slza na řasách,
prázdná náruč, kdo nám, lásko, pomůže,
i já mám někdy strach.
Jsi daleko, dělí nás dálka i čas,
přitom blízko srdcem, to cítím zas a zas.
Jen bože prosím dovol,
ať ji smím v náruči své skrýt,
mlčet, cítit, jen tu krátkou chvíli s ní teď být.
Dotýkat se prsty jejích rtů, líbat její slzy.
Lásko, slib, že už to bude brzy...
Mám v sobě moře slz a miliony úsměvů.
Všechno ve mně patří tobě, Lucinko, Luciášku.
Já do svého srdce tě navždy zvu.