Dva přátelé s rukama v objetí,
dvě duše z těla na křídlech odletí.
Znají se, však nevidí sebe,
ležíc na trávě se spolu dívají na modré nebe.
*************************************************
Les kolem v uších zašumí,
byť sebe oni milovat neumí.
Šíp lásky netřeba pro ně,
vše spočívá na pouhém osudě.
*********************************
Ta dívka, která dosud neviděla jeho,
ona zamilovala se do něho.
On netušící city opětuje,
ona nevěřící zazmatkuje.
****************************************
Však děvče chybu udělalo,
když řekla ne a měla ano.
Teď místo ní je jiná,
opět jen kamarádkou, když měla být pro něj jediná.
******************************************************
Uplynul rok a ona jest sama jen,
z kamarádství zbyl jen pouhý sen.
Ta mylná slova o přátelství dlouhém,
sama je ona na světě pouhém.
*******************************************
Miluje ho stále, však on si na ni nevzpomněl,
ta druhá mu řekla, aby na ni zapomněl.
Ona každý den brečí, i když je to marné,
život jí ubíhá a pomalu stárne.
*************************************************
Konečně když opustil tu noční můru,
ona začala věřit víc než v smůlu.
Teď snaží se napravit chybu z minulosti,
však nachází v něm mnoho povrchnosti.
********************************************
On jiný byl, než když ho znala,
sny o něm krásné mívávala.
Jak čas plynul, on byl jí blíž,
našli v sobě lásku již.
*********************************
Už rok spolu jsou a žádné hádky,
tráví spolu den, noc, svátky.
Nikdo jim lásku překazit nemůže,
sen, co si vysnili, láska vše přemůže.
****************************************
Žijí spolu a jsou spolu šťastní,
dvě děti mají vlastní.
On profesor, ona knihovnice,
štěstí, které jim nikdo nevezme nikdy více.
***********************************************
Léta plynou jako voda,
té lásky je teď velká škoda.
Co oni měli, jiní ne,
nikdy všechno podle představ nevyjde.
*******************************************
Pomalu chabnou city k němu,
on nepovažuje ji už za svou ženu.
Ten krutý rozvod, kdy vzpomínky mizí,
a připadáte si už cizí.
********************************************
Proč se už nepochopí, když jsou dospělí?
Když se potkají s úsměvem umělým.
Ani s pozdravem nepřejí druhému,
tomu bídníku nevěrnému.
********************************************
Tak ubíhaly dny a noci,
té stařence už není pomoci.
Zůstala sama a on též sám,
na srdci jim zbyl z lásky trám.
*********************************
Stará paní, co vypráví mi příběh ze života,
zbývá mi vyslyšet ta poslední věta.
Konec, na který od začátku čekám v napětí,
„Žili jsme spolu, šťastně až do smrti.”
***********************************************