Pod svou přetvářkou
visím na vlásku -
padám do propasti,
ze které není cesty ven,
vzduchu tam není dosti,
je to jako zlý sen,
tma mě pohlcuje
pomalu, ale jistě,
ta tma velmi těžká je -
zda přežiji, není jisté,
mé naděje se ztenčují,
proto ti srdce své věnuji,
protože já ho nepotřebuji, teď už ne,
když strašlivý osud mne nemine.