Na cestě životem ty dvě ženy potkáš.
Kráčí s tebou, jak dobře je znáš.
Na křižovatkách osudu záleží jen na tobě, kam se vydáš.
Je to pravda a je to lež, obě v sobě máš.

Pravda bolí, když z úst upřímných je vyřčená.
Bodne, jako nůž ve své kráse, co je tak nevinná.
V duši ti zůstane jen vzpomínka nestinná.
Ta není ani dobrá, ani zlá, ta je jenom jediná.
Jít s pravdou v srdci je cesta tak trnitá.
Jak těžce se brání, když svět se v prach rozmetá.
Bojuješ za ni, tvá čest je věc až příliš složitá.
Kolik lidí za pravdu dalo život, historie jejich jmény je posetá.
Připadáš lidem jako blázen, co pravdu uctíval.
Jsi pro ně rebelem, co se pro ni rval.
Je v tobě, nic krásnějšího jsi nepoznal.
Pro pravdu, kterou říkáš, jsi život dal.

Lež, jak krásně zní její slůvka medová.
Mysl tvou vábí a člověk se jim poddává.
Hladí a trápení kdesi v dáli zapomenuto zůstává.
Těm jejím svodům už podléháš, sil už bojovat nezbývá.
V jejím objetí jsi ztratil cestu svou, stále všem závidíš.
Tu posedlost v sobě máš a soudnost ztrácíš.
Jejímu hlasu nasloucháš, co šeptá a svědomí pálíš.
Je z něho popel, tu jeho šedost v sobě nosíš.
Už nejsi sám sebou, jen závist sobeckou znáš.
Jak snadno těm svodům plným krásy podléháš.
Ty slůvka, co pálí jako jed, dobře znáš.
Jejich bolest, to trápení v sobě máš.

Životem jdeš a která z nich je pravda a lež, jsi jen těžko poznal.
Máš je v sobě jako cestu životem, kterou jsi hledal.
Za chybu jedinou jak krutě platíš, co jsi udělal.
Na křižovatkách osudu cestu svou sis vybral.
Za pravdu se umírá a lež zabíjí, je na tobě, co si zvolíš.
Záleží, co v sobě máš, čemu věříš a jak v životě obstojíš.