Postavím hráz a zbourám ji tím,
že si tě víc než kdy všímám,
někdy říkám ti víc, než jsem chtěla kdy říct,
a při tom tě víc než kdy vnímám.

Cítím blízkost tvou a né náhodou,
hned prostřu nám bílej stůl.
Cítím tíhu změn,
každou chvíli jsem
tou největší příčinou.

Pro mě jsi daleko víc, než se zdá,
jsi pro mě, lásko, víc, než vůbec můžu ti říct,
pro mě jsi daleko víc, než jsem já.
Bez tebe žádnej z mejch dnů vůbec nic neznamená.

Žije to v nás,
když ztrácíme význam,
ty obrazy málokdy stárnou.
Vím, že žije to v nás,
jako čarovná míza,
co ožívá, když slzy sbíráš.