Jest to právě poezie,
co bolest mou a rány skryje.

Ve verších city schovávám,
koho nenávidím,
koho rád mám.

Básníkům se vždy klaním,
též i můj verš je vyznáním.

Vyznáním pocitů srdce a mysli,
které kdys potkalo,
i pradávné mistry.

Pradávné mistry poezie,
vybraných slov melodie.

Ti, kteří inkoust do papírů vpíjí,
vzletným slovů vdechnou,
pocity i síly.

Někdy mnoho síly, různé pocity,
některé prožíváš právě Ty.

Ve verších maluji obrazy svých myšlenek,
někdy temných,
jindy voňavých kyticí pomněnek.

Jest to právě poezie,
která ve mně stále žije.