Rudé korálky jeřabin
se lesknou ve slunečním svitu
jak před dávnými léty kapky krve
křesťanských mučedníků.

Laskavé ticho podzimní
tu všude kolem vládne.
Ovoce v sadech ještě voní,
však listí stromů zlátne.

Oříšky z lísek rozjasní
tu tesknou náladu.
Ćlověk tak nerad opouští
potůček, les i zahradu.

V tom teskném tichu rozjímání
však náhle v srdci zazní hlas:
sv. Ludmilo, sv. Václave,
orodujte za nás.

Stůjte tu při nás v každé chvíli,
ať věrní Pánu zůstat chcem.
Špatně bychom svůj život žili
- zradit svou víru a svou zem.

Kéž z knížecího stolce tu
jen láska s vírou vládne,
kéž pro lži, závist, nesváry
tu není místo žádné.

Slunce se do červánků noří
a zvolna k zemi padá list,
v mém srdci touha vyvstala
teď velkou prosbu vyslovit:

Dopřej nám, Pane, statečnost
i víru Václavovu,
ať český národ stále dál
naslouchá Tvému slovu.