Píseň Tvé Lásky přinesla mi svítání,
mé srdce jen k Tobě, Ježíši, se naklání...
Všechny mé myšlenky jen k Tobě se přiklání,
jen k Tobě vzhlížím, můj duch před Tebou se uklání...

Ach... Ježíši, můj králi... má Lásko... můj živote...
má věčná Vřelosti,
můj duch je Tebou jat...!
A dlaně mé duše zůstávají zvednuté...
Každou Tvoji reakci toužím vždycky uhlídat...

Budu si střežiti Tvá slůvka nejčistší,
jejichž vyslovením jsi Ty, má Lásko odvěká...
Ani ve snách nejhezčích nikdy by mne nenapadlo,
že ve vší své nádheře sám zemřeš pro člověka...

Má Lásko, mé žití... ó Svite všech mých dní!
Kdybys v tmě nejhlubší navštívil mne, prožívám rozednění!

Ve srovnání s Tvými city ke mně má láska k Tobě je odpad jen...
Však, prosím, věz, že nejdražším seš zázrakem...

Ó, Tvé srdce jiskřící... Tvé lidství, jež na zemi stále tak čisté bylo...
Ach, Ježíši... má Věčnosti... nikdy se mi o tom nesnilo...
Jsem spontánní tak jako cokoliv, co ty sám, Stvořiteli, za spontánní nejvíce považuješ :-)

V duchu Tvém a v pravdě Tvé, s Láskou a se Světlem v srdci a s Tvojí Vřelostí navždy Tvoje Tvořilka, pro niž jsi víc než Věčnost krásy všeho, co si pro mne v Nebi i na nové Zemi připraviti jal se... :-) :-)